Bojínek luční

Bojínek luční je významný kulturní pícní druh zejména ve vlhčích oblastech, který se šlechtí a  pěstuje v  řadě odrůd vhodných pro luční i  pastevní směsi. Velmi dobře se uplatňuje v  dočasných a  trvalých jetelotravních  porostech. Poskytuje kvalitní píci. Dobře snáší dlouho ležící sníh, holomrazy a  chladné klima. Část populace bojínku lučního je jarního charakteru a  metá i  do dalších sečí.

Stanoviště:
Louky, pastviny, meze, vlhčí, výživné a  těžší půdy. Na stanovištní podmínky je nenáročný.

Výskyt: Nížiny až hory.

Význam a biologické vlastnosti:
Bojínek luční je významný kulturní pícní druh zejména ve vlhčích oblastech, který se šlechtí a  pěstuje v  řadě odrůd vhodných pro luční i  pastevní směsi. Velmi dobře se uplatňuje v  dočasných a  trvalých jetelotravních  porostech. Poskytuje kvalitní píci. Dobře snáší dlouho ležící sníh, holomrazy a  chladné klima. Část populace bojínku lučního je jarního charakteru a  metá i  do dalších sečí.

Popis:
Charakteristika růstu: Vytrvalý volně trsnatý druh.
Výška rostliny: 30–120 cm

Vegetativní orgány:
Stéblo: Statné, přímé nebo kolénkatě vystoupavé, hladké, na bázi hlíznatě ztlustlé.
List: Čepele drsné, listové pochvy hladké, později hnědavé, jazýček střední, tupý, po stranách s  vystouplými zoubky, vernace stočená.

Generativní orgány:
Květenství: Lichoklasy husté, válcovité, 5–20 cm dlouhé. Plevy krátce osinaté, na kýlu brvité, pluchy lysé.
Termín květu: VI–VIII
Plod: Obilka vejčitého tvaru, mírně zašpičatělá, bělavá, velmi často vypadávající z pluch. Osivo je směsí pluchatých a  nahých obilek.
Délka obilky: 1,4–2,2 mm
Šířka obilky: 0,7–1,2 mm
HTS 0,4–0,6 g
Počet obilek v 1 g = 2000–2500